Presbyopie je zajímavá v tom že se jí nevyhneme nikdo.

Ano, jsou lidé, kteří nám tvrdí, že měli babičku, která do sedmdesáti let četla noviny bez brýlí a tak proč ta jejich šestiletá holčička nyní musí brýle nosit ...?

Tak za prvé tito lidé nelžou, babička byla celý život krátkozraká, něco málo přes tři dioptrie, jen jí to nikdy nikdo neřekl, tak to nevěděla. Dědečka si přitáhla blíž k sobě, když si jej chtěla prohlédnout. Když si koupila televizi, sedla si hned k ní a zase byla spokojená. A i takováto babička může býti presbyop, jen o tom opět neví.

Nepletu Vás příliš?

Presbyopie je ztráta schopnosti oka zaostřovat na blízko. Problém je, že ta ztráta je postupná. U zdravého a bezvadného oka se začne projevovat tak nějak kolem čtyřicátého roku věku, ať si každý myslí co chce, presbyopii je to jedno. Prostě přijde. V restauraci začneme špatně vidět na jídelní lístek, svádíme to na špatné osvětlení. Po celodenní práci v kanceláři jsme strašně unavení, bolí nás hlava, přijdeme domů, jediné, co chceme je lehnout si, na chvíli zavřít oči ale to manžel ne. Začne se vyptávat, co bude k večeři, řeší, jak to měl v práci on, jako by jste neměla dost starostí svých. No nezabila by jste ho?

A přitom stačí pořídit si pořádné brýle nebo kontaktní čočky.

Ono je těžké tomu uvěřit. Vždyť jsme ještě mladé, postava vysportovaná z fitka, František z vedlejší kanceláře se může přetrhnout, aby nás zastihl v kuchyňce při vaření kafe a já že bych měla používat brýle na čtení?.... Budu nezdvořilý, ale pravdivý a řeknu: Ano. A nebo taky ne. Můžete klidně dál chodit domů z práce s migrénou, nechat si rozpadnout manželství, nakonec se i z té práce nechat pro špatný výkon vyhodit. Jsou jen dvě možnosti. Brýle nebo kontaktní čočky.

Cesta třetí není. Ano, vím. Všechny se mne ptáte na tu laserovou operaci, já Vám klidně dám vizitku, dvě, ale jak říkám, tak to je. Nyní mne asi nemáte rádi, tak já napíši raději něco o astigmatismu. Ano? Astigmatismus.